Rose & Tom - 01. Špatná láska část 1.

<<Klikni na obrázek pro zvětšení

Ona byla divoká, krásná, volná.
On ji miloval, ale nebyl divoký, nebo volný.
Ona byla spíše "troublemaker".
On byl spisovný.
Oba se milovali.
Ale něco jim nedovolilo být spolu.

ROSE A TOM

Z pohledu Toma -

Venku lilo jak z konve a má krásná divoká Rose mne vytáhla ven. Já chtěl zůstat v pohodlí domova a přečíst si třeba nějakou knihu. V tomto počasí mívám chuť číst. 
Ale ona kráčela předemnou. V mokrém oblečení, s mokrými vlasy a zářivým úsměvem na rtech, mne držela za ruku a 'táhla' mne kamsi po louce. Smála se. Věděl jsem že má ráda déšť. Ač mne je nepříjemný, ji mám rád a tak zůstanu s ní i v sněhové bouři. Dorazili jsme na konec louky. V tu chvíli se mi krapet zkazila nálada. Před námi stála banda smradutých, potetovaných tupců, s alkoholem a cigaretami, za sebou měli své motorky, a břišní pupky a tupě se smáli vtipům o ženských přednostech. Tak bych vám pár slovy představil přátelé Rose. Tak půvabná, milá, krásná dívka. Proč se schází s těmito prasaty? Zasloužila by si královské hýčkání v teplém zámku, kde bych byl dosti schopen zahalit ji láskou, jak se patří. A ona mi zatím mizí v objetí s nejtupějším z těch tupců. Harry se jmenoval. Možná byl jediný, který z nich nevypadal jako tupec, ale nesuď knihu podle obalu. On byl opravdu ten nejblbější člověk, kterého jsem znal. Nechápu proč s ním Rose ztrácí svůj čas, když by mohla objímat mne. Ach má drahá Rose, kde tě ztrácím? 
Odpověď je jasná. V sevření těchto, jak jinak než tupců.
Když jsem odkýval na všechny jejich pozdravy, Rose ke mě šťastně přiskočila a svýma krásnýma, nadějnýma očima, mě pozorovala. Ona se na mě dívala spíš šťastně a vesele, já měl však pocit že mě každou vteřinou probodává.
Ani jsem se nenadál, ocitl jsem se a malé lesní cestě, rozhodně ne pro motorky, na motorce. Rose však seděla na jiné motorce. To byla krapet chyba. Já umím motorku řídit a tak jsem jel sám a Rose se držela.. držela se Harryho. To ve mě vyvolalo vztek. Proč si sedla k němu a né ke mne? A proč jsem před tím jen blbě přikyvoval, že mi to nevadí, i když strašně vadí, ale já nebyl přítomen, naopak ve svých myšlenkách? 
Měl jsem chuť toho blbce zabít, ale nejsem typ člověka, který by něco takového zvládl.
Vyjeli jsme z lesa na normální cestu, kde nejezdilo moc aut. Po dlouhé chvíli koukáním se za Rose a Harrym, který neustále zrychloval (a já také, abych měl Rose stále na dohledu, i když bych nikdy jindy takhle rychle nejel) a po dlouhém přemýšlení o Rose a zabíjení Harryho, mi přišla projížďka celkem ucházející. Přestávalo pršet, takže jsem lépe viděl, ale i tak jsme byli celí promočení, takže to bylo trochu pozdě, na zastavení deště. 
Když se mi konečně začala zdát tato motorkářská vyjížďka příjemná a nemyslel jsem na ostatní věci, stalo se něco, co by se nikdy nemělo stát. Ale stalo se. 
Jelikož byli ostatní, včetně Rose a Harryho, celkem velký kus předemnou, já se tomu naštěstí vyhnul, jen s malým odřením, a velkým odřením na duši. Ze zatáčky, která byla za lesem, takže nikdo nic neviděl, se vyřídil kamión, naproti nic netušícím motorkářům. Všichni si mysleli že žádná auta nejezdí a tak, jak to mají motorkáři ve zvyku, se rozprostili po celé silnici. Kamión, neboli řidič, to zpozoroval moc pozdě. 
I tak se snažil zastavit, ale povedlo se mu jen kamión natočit. Tím hůř. Viděl jsem jen jak skoro všechny motorky jedou tryskem napřed kamiónu, řítícímu se napřed jim. Zastavilo se mi srdce....

♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦♦

Stmívalo se. Zastavil jsem motorku a doběhl k místu činu. Bylo tam tolik krve... Do očí se mi hrnuly slzy, ale nebrečel jsem. Jediné co mě zajímalo, byla Rose. Plný vzteku a strachu jsem odhodil rozmasakrovanou motorku, jako bych byl Hulk. Kolem začalo hořet. Pod motorkou, kterou jsem 'odhodil' se nacházelo tělo Harryho a pod ním Rose. Harry dýchal, celkem nahlas. Bylo mi to jedno, šukbl jsem jím, a vytáhl jsem Rose. Byla celá odkrve. Nedýchala. Srdce jí zpomalovalo. Všude byla krev, na jejím těle, na jejím oblečení, na mých rukou. Vzal jsem ji do náruče. "Má sladká Rose, co se ti to proboha přihodilo" Skoro jsem zakřičel a neudržel jsem slzu, která mi sjela po tváři. 
(Na gifu je představitelka Rose, ale ne Tom, tak si představujte, že je tam Tom.)

Policie přijela po půl hodině. Odklízeli kamión. Řidič to nepřežil. Ani 3 z Harryho bandy. Harry to zvládl jen s trochu krví z nosu a zlomeným žebrem. Protože si položil své hnusné tělo na mou krásnou Rose, která měla zranění mnohem vážnější. Jel jsem s ní sanitkou do nemocnice. Byla na tom špatně. 

Přijeli jsme do nemocnice. Rose byla několik hodin na sále. Já trpěl a čekal. Po několika hodinách za mnou přišel doktor. Netrpělivě jsem přecházel a když jsem jej zpozoroval, ihned jsem na něj vyhrknul tisíc otázek a všechny byly o Rose. Řekl mi že je ve špatném stavu, ale přežije. A mohu ji navštívit. Běžel jsem na pokoj, kde byla. Spala. Měla zjizvenou tvář i ruce. Při pohledu na ni se mi chtělo brečet.
To si nezasloužila. Byl to Harry, komu se to mělo stát. Ten zasranej zmetek! Řval jsem na sebe. Proč jsem byl tak blbý, souhlasil s tím že s ním může jet. Možná by byla naštvaná že jedu pomalu, ale zachránil bych ji. 
Možná moc přemýšlím. Sedl jsem si vedle jejího lůžka a chytl jsem ji za zjizvenou ruku. "Ach, má krásná, divoká Rose, kde se mi to ztrácíš?" Zašeptal jsem. 
Každý den jsem u ní sstrávil hodiny, někdy jsem tam byl i celé dny. Pak ale mívala důležité zákroky a já nesměl chodit.

Dny bez ni byly dlouhé a nenormální. Měl jsem pocit že nežiji. Měl jsem stres. Začal jsem kouřit a nedbal jsem tak na svůj hněv. Svůj strach o mou milovanou jsem utápěl v kapkách alkoholu, a čekal jsem, kdy jij zase uvidím.

Pokračování příště....